Řekněme, že právě máte s manželem či partnerem krizi a napadlo vás, že byste se mohli jít někam poradit. Potřebujete se rozhodnout, jakou poradnu vybrat, kam se jít svěřit. To, čemu dáte přednost, záleží jen a jen na vás, proto se při výběru aspoň na chvilku zamyslete nad tím, podle čeho se budete rozhodovat. Mezi zmíněnou kartářkou a poradcem působícím v rámci sociálních služeb, je samozřejmě celá škála dalších možností… Pojďme se společně podívat, jaká kritéria připadají pro rozhodování v úvahu.
Existuje řada služeb placených, ale také řada služeb zdarma. Možná jste připraveni zaplatit, protože pro vás cena nehraje roli a nebo nechcete být „sociálním případem nebo pacientem“, možná ale máte zrovna hluboko do kapsy – v tom případě zvolte službu, která je zdarma (sociální služby nebo služby hrazené ze zdravotního pojištění).
Pokud jste příznivec např. ezoteriky, šamanismu apod. – pak se budete rozhodovat podle kritérií, která souvisejí s daným směrem a zřejmě záměrně minete služby, jež vypadají příliš fádně.
V této oblasti to je (alespoň pro mne) značně nepřehledné, nepochybně se tam najdou šikovní, empatičtí lidé, kteří mohou opravdu pomoci, ale zároveň narazíte i na ty, kdo pouze využívají klientovy nouze. Často je zde zdrojem pro pomáhání jiným nějaké „výlučné poznání“, životní zkušenost, zkrátka něco navíc, co jiní nemají. A velmi pak záleží na tom, jak s tím „navíc“ dotyčný zachází vůči klientovi. Protože slovo může být lék i jed.
Pokud na vás působí naopak dobře, když je služba “normální” a léta tradiční (zřizovaná státem, obcemi apod.), pak budete čerpat důvěru z toho, že výhodou těchto tradičních poraden je jejich ukotvenost např. v systému sociálních nebo zdravotnických služeb, kde všichni poskytovatelé musejí splňovat předem stanované podmínky, a to poměrně přísné. To poskytuje značnou míru jistoty ohledně solidnosti, ale přináší to i některé nároky na klienta – např. může být potřeba podpsat dohodu o službě nebo se prokázat kartičkou zdravotního pojištění apod.).
Tato varianta je “něco mezi”, protože kromě tradičních poskytovatelů sociálních a zdravotnických služeb najdeme celou škálu poraden či poradců, kteří poskytují své služby soukromě a přitom splňují mnohá z kritérií solidnosti – například neslibují něco, co nemohou splnit a jsou transparentní ve svých nabídkách. Můžeme potkat zástupce různých pomáhajících profesí – psychology, pedagogy, sociální pracovníky apod. Společné mají to, že prošli nějakým odborným vzděláváním (různé typy studia, akreditované kurzy, terapeutické výcviky) – jejich práce není nahodilá, ale opírá se o některý z obecně uznávaných teoretických zdrojů.
Mimo zmíněné kategorie leží ještě jedno dělítko, které osobně považuji za velmi důležité – chcete se „oddat“ tomu, kdo za Vás všemu ve Vašem životě porozumí a řekne vám, jaká rozhodnutí máte učinit? A nebo si chcete k rozhodnutí dojít sami a očekáváte spíše porozumění, prostor pro přemýšlení a nějaké náměty a komentáře, přičemž bude na vás, co si z nich vyberete? Toto je kategorie, která souvisí s odpovědností – chcete ji vložit do rukou někoho jiného? Nabízí poradce v tom, jak popisuje své služby, že ji na sebe převezme, dává najevo, že má klíč k porozumění (všemu), možná i říká, že dokázal dosud pomoci každému? V takových případech bych byla velmi opatrná, osobně totiž oceňuji, když poradce ke své práci přistupuje s určitou pokorou – nepřebírá odpovědnost tam, kde mu to nepřísluší a neslibuje, co nemůže splnit.
Douška na konec
Kromě všech výše uvedených vodítek si myslím, že hodně důležitý je pocit, se kterým z rozhovoru s poradcem odcházíte. Měli byste cítit rodící se důvěru v jeho kompetence a mít zážitek, že se během rozhovoru soustředil na vás a na to, co od něj potřebujete (to znamená, že se ve vyhrazeném čase bude opravdu věnovat pouze vám a ne trávit čas např. vyprávěním historek ze svého osobního života nebo dokonce o jiných klientech).
Jak konzultace vypadají u mne, se dozvíte zde.